Sofinka, naše vižlinka
O Sofince
Něco o Sofince, o výchově a cokoliv, co paničku napadne :-)
Sofinka se narodila 2.2.2009 v České Třebové Barunce a Dennymu. Žádný plánovaný čistokrevný chov, jen spojení dvou psíků, kteří se dlouho znají, žijí ve stejném městě a mají se rádi :-) Barunka porodila celkem 9 štěňátek (3 holky a 6 kluků), první fenečka prý na svět vykoukla před půlnocí, další až po půlnoci, takže nemůžeme nikdy říct, jestli se narodila 2.2. nebo 3.2., prostě jsme si sami určili, že Sofinka byla ta první bojovnice :-)))
Začátky byly nejtěžší, člověk se Sofi musel věnovat neustále, ráda cokoliv kousala, všechno prošmejdila, všechno by hned žrala, v noci časté chození ven na vyvenčení. Protože už od mala zůstávala sama doma, zatímco my jsme v práci, tak i loužičky na podlaze se odnaučovala celkem dlouho. Na druhou stranu nikdy doma neštěkala a při našem odchodu nijak nesmutnila, zvykla si a vyhovuje jí to tak. Teď už nás radostí víta v okně, když se vracíme :-) Důležitá pro nás je i jízda autem, často cestujeme a ani tady to nebylo jednoduché, proštěkala první půl hodinu, někdy více a nic nepomáhalo. Pak najednou ze dne na den přestala, někdy kolem jejího půl roku myslím, teď nasedne do auta a střídavě spí nebo vyhlíží z okna, hurá :-)
Byla šíleně žravá! Granule nekousala, ale polykala celé. Pořád loudila, no jako kdybysme jí nedali najíst :-) Granule ted už kouše pomalu, ale s tím louděním.. to má asi v krvi :-)
Na radu veterinářů, nepřibližovat se k cizím psům až do konce všech očkování, jsme nedali. Seznamovali jsme ji opatrně se všemi psy, které jsme potkali, samozřejmě ne s potulnými psy bez majitelů, takové jsme snad ani nepotkali. Ukázali jsme Sofince jízdu šalinou, vlakem, výtahem, co nás napadlo, žije ve městě a chtěli jsme, aby vše viděla co nejdříve. Výsledkem je šíleně kamarádská a bezproblémová fenka :-) Ale až moc :-) Vítala by každého, nejraději pusama ve vzduchu. Na všechny skákala, což už jsme jí snad odnaučili, ale někdy přeci jenom neodolá.
Na cvičák jsme začali chodit po 3 měsících a nenásilnou cestou ji učili základy poslušnosti. Chápe všechno rychle, ale znáte to, je to náš první pes a tak mírně (většinou více :-D) rozmazlený :-), a tak se učíme hlavně i my. Musím říct, že maďaráci jsou velmi chytří psi a vycvičit se dají celkem lehce, zatím se nám to daří tak nějak akorát asi :), ale ještě to bude chtít hodně času a trpělivosti :)
Sofinka miluje vodu, házení disku, nošení klacků, jídlo, všechny psy i lidi, dlouhé procházky, nové poznávání, ...
Vzhledově je jedinečná! Pro nás nejkrásnější ze všech! Jak jinak :-) Oproti ostaním maďarákům má protáhlejší hlavu, nejdelší ocas, jaký jsem viděla, tmavší barvu. Jako malá měla obrovské tlapy a všichni předpovídali, že bude veliká... a taky je a možná stále roste, uvidíme, kam až doroste :-) Srst má sametově hebkou a lesklou, nádhera :-)
Od mala má problémy s ušima, tvoří se jí moc mazu a musí se často čistit. S věkem se to zlepšuje, ale je to nejspíš natrvalo.
A čím bych jí vystihla nejvíce... je to nejmazlivější a nejtulivější pes, jakého jsem kdy poznala! :-D A miluje teplo! Přímo vedro. Vystavuje se slunci, spí jedině pod peřinou, kde mám pocit, že se musí udusit. Po prvotních obavách, ale už vím, že to tak má prostě ráda :-)
Spí s námi v posteli, což jsme jí dříve zakazovali, ale stejně si v noci přiskočila a zavrtala se do peřiny :-) Často se otáčela a vrtěla a pořád nás budila, ráno nás také budila brzo, kolem 5:30. Teď už spí klidně, celou noc mezi námi a vyspíme se všichni krásně :-) Ráno vystrčí jen čumáček, pak se teda uráčí vstát, přemístí se na pohovku do obýváku, zamává nám ušima z okna a užívá si klidu :-)
Po 10 měsících můžu říct toto... začátky byly nejtěžší, ale štěňátko by chtěl mít každý pořád a nejradši na toto období vzpomíná. Čím je ale vižla starší, tím ji máte raději a raději, až se bojíte, kam to může dojít :-)
